Panic v 31, pomůže profesionálka?

Ahoj, trápí mě jeden problém, bylo mi letos 31 a moje zkušenosti s ženami jsou, no víceméně nulové. Jsem vlastně taková stereotypní představa panice. Objektivně nejsem vůbec atraktivní, jsem malý, mam jen 170 a plešatý, nicméně se to snažím nějak dohnat posilovnou atd. Nicméně jsem (snad)docela chytrý, vejšku jsem dodělal, pracuji jako technický vývojář v Praze.

Dřív jsem holky vůbec aktivně nebalil, když už nějaká přišla, tak mi to nedošlo nebo jsem měl v hlavě, že na ni nemám(to bohužel vydrželo). Bylo to hlavně kvůli tomu, že jsem na tom byl psychicky docela špatně(to se moc nezlepšilo upřímně) a nechodil jsem na party ani se bavit s holkama, což byla zpětně viděno obrovská chyba. Na prvním rande jsem byl v roce 2022(v 28 letech), předloni jsem rande měl 5, loni jen jedno, všechny byly přes seznamky(badoo, tinder, bumlbe), všechno to byly první rande s jinou holkou. Nikdy to nevyšlo dál, resp. jsem vubec nevěděl co mám dělat. A teda díky tomu, že jsem tak hnusný, tak to byly vícemeně všecko statistické anomalie, měsíce a týdny swajpování než byl vůbec nějaký match, natožpak konverzace, realně to bylo třeba jedno rande na tisíce likes. Sice se na seznamkách citím jako nejhorší odpad o který nemá nikdo zájem, ale ve výsledku aspoň nějaké rande byly.

Kromě seznamek jsem se jednnou viděl s holkou z lidecz, strašně krasnou blond pravničkou, ale pak jsem neměl seběvědomí v tom nejak pokracovat, i když mi pak po roce napsala, zda nezajdeme na pivo, že se přestěhovala do prahy, protože mi prišlo, že má na víc a ne takovou nulu jako já a nějak jsem to zahral do autu a nešli jsme. Minulý týden mě zvala na kafe holka z twitteru, ktera je o 8 let mladší a předtím v konvezaci zmínovala, že by byla ráda, aby její kluk byl vyšší než ona a měl vlasy, což nejsem ani jedno, tak nevim, zda se vubec domluvime, já už na to prostě nemám, aby si se mnou zahazovala život mladá hezká studentka. Víceméně s psaním mi to vždycky nějak fungovalo, myslím, že ty holky celkem umím vtahnout do konverzace, problem je ten vizual a pak to rande jako takovy, že prostě nejsem sebejisty borec a tou nervozitou neumím být tak pohotový a vtipny jako online. Nejsem extrovert, kamarádů taky nemám úplně moc a koníčky vícemeně jdu do práce, cvičit, rád chodím na prochazky a semtam jdu do kina nebo na výstavu, takže nějaké organické seznámení moc nehrozí.

Už mi přijde, že se točím v brutálním kruhu, že si vůbec v tomhle nevěřím a to způsobuje, že to nedopadne. Měl jsem z těch setkání pokaždé šílené nervy a byl rád, když jsme se rozloučili, což si myslím, že je důvod, proč nikdy nepřeskočila ta pověstná jiskra. Pro ilustraci první setkání s holkou co nebyla spolužačka nebo kolegyně byla ta holčina z lidecka a ta si myslela, že mě nudí, protože jsem zíval(stresem jsem spal den předtím 3 hodiny a chtělo se mi spát :-D). Těmi dalšími se to trochu zlepšilo, ale asi ne tak jak bych si představoval.

Realisticky já prostě ani netuším, co těm holkám ríkat, kdy bych měl dát pusu, kdy a jak se ozvat po tom rande, co dělat na těch dalších rande(kdyby nějaké byly) a tak. Že bych nějakou dostal do postele je pak totalni scifi a i kdyby nějakou nahodou jo, tak by to bylo hrozně špatné(bud bych se udelal rychle nebo se ani nepostavil), protože já ani nevím jak se s holkou líbat, o sexu ani nemluvě. A i když o nějakou zájem třeba i mám, tak si řeknu, že si stejně zaslouží někoho lepšího a ne takového trageda a nesnažim se dál, ani nemám odvahu moc zvát někoho na rande.

Na to, že jsem sám jsem si nějak zvykl, chodím do práce z prace, neděla mi problem jit kamkoli do kina, na vystavu, na dovolene jezdim solo roky. Ale tak nějak už bych si rad zkusil i ten sex, vždycky když v létě vidím holky v sukních, minikrataskach a tilkach, tak si řikam, kruci, já jsem si na zadek, prsa ani nesáhl. Ani nedostal pusu někde na lavičce v parku v pubertě. Upřímně by mně stačilo se i jen pomazlit a třeba jí hladit vlasy.

Dlouho přemýšlím o tom to řešit nějakou profesionálkou, bud vyloženě sex za peníze nebo jsem našel i fajn vypadající erotické masáže(což je vlastně, že se vami mazli nahá masérka a pak vas vyhoni :-D). Přijde mi to jako fajn a něměl bych pocit, že ty holce něco dlužím, když se mnou vyspí a profesionalka se mi nebude smát, že se mi třeba nepostaví. A taky, že si nebudu muset hrát na to, že to umím. V jednatřiceti težko můžete říct holce, hele, víš, já jsem žádné nedal ani pusu, aniž by si o vás nemyslela něco zlého, což vlastně chápu, není to v tomhle věku fakt normální. A mohlo by mi to třeba i pomoci se sebevědomím. Nicméně má to i několik problémů: 1. Bojím se, že se si nevyberu dobrou ženu - uprimne tohle vetsinou delaji zoufaly matky samozivitelky nebo fetačky, nicméně po rešerši na netu jsem našel celkem fajn holky. 2. Nesežere mě to morálně? Protože platit za něco co drtivá většina lidi má zdarma(intimitu a sex) je vlastně docela ubohé. 3. Co když si v budoucnu třeba nějakou nahodou najdu pritelkyni, jak ji potom reknu, no ja mel pred tebou jednu prostitutku, jinak bych byl panic do ctyriceti...

Co si o tom myslíte vy? Není tu někdo kdo má stajenou zkušenost? Mám do toho jít? Děkuju moc a omlouvám se za sáhodlouhý příspěvek.